2. prototyp
Vznikal souběžně s prvním prototypem jako jeho identické dvojče, byl též červené barvy a byl vybaven sportovním karburačním čtyřlitrovým motorem avšak již ze sportovní série s označením T623.
Na počátku se druhý prototyp od prvního prakticky lišil pouze systémem ochlazení oleje, kdy byl v přední části instalován náporový chladič oleje (kvůli kterému však došlo v motoru k zvětšení olejového čerpadla) a to do prostředního otvoru spoileru a oba krajní otvory byly využity k vedení vzduchu pro potřebu chlazení předních brzdových kotoučů a výměně vzduchu v kokpitu.
detail olejové vany, upravené pro zvětšené čerpadlo:
Na koupi druhého prototypu byla přijata objednávka již v průběhu pražského autosalónu. Německý zákazník, úspěšný podnikatel vlastnící největší síť prodejen koberců s názvem v tehdejším Československu s názvem Teppichfreund, se sídlem v Karlových Varech, se do tohoto vozu na první pohled zamiloval a v ten samý den, kdy ho poprvé viděl nejprve v letadle na letáku zvoucím na pražský autosalón a posléze na vlastní oči na pražském výstavišti odjel ještě ten den zaplatit do Plzně zálohu ve výši 40% prodejní ceny.
Nový majitel druhého prototypu MTX měl zálibu v bílé perleťové barvě a v této barvě vlastnil několik Mercedesů, si přiobjednal přelakování tohoto již červeného vozu na perleťovou. Vozidlo se tudíž opět rozebralo a díly se odvážely na lakování do SRN. 
Zákazníkovi se nezamlouval ani potahový materiál a nechal celý interiér potáhnout červenou kůží Connolly. 
Vozidlo bylo v průběhu června 1992 opět složeno a následující měsíc, již v bílé perleťové barvě a rudým vnitřkem slavnostně předáno. Vůz obdržel protekční spz KVH 66-66, avšak nehledejte v tom žádného ďábla, to jen majitel byl narozen 6.června.
Jak by se předpokládalo, mohl svůj jedinečný supersport od tohoto momentu nový majitel k plné spokojenosti užívat, avšak světlá výška vozu a katastrofální stav tehdejších československých silnic se navzájem neslučovaly a ještě tentýž den šťastný nový majitel na železničním přejezdu nedaleko Plzně havaroval. Došlo k totálnímu poškození celé přední části karoserie vozu, která po vjetí do výmolu příčně praskla.
Vůz se vrátil zpět do dílen plzeňského MTX, kde po této nepříjemnosti došlo k úpravě přední části karoserie, aby se v případě podobné nehody neopakovala výměna celé přední části. U modernizované varianty se již odklápěl pouze prostor do "kufru" vozu, integrované přední blatníky a přední spoiler zůstali pevné. Tato inovace byla poté využita i u třetího prototypu. Nutno podotknout, že toto řešení se jeví i po letech mnohem modernější a esteticky vyváženější.
Majitel druhého prototypu Supertatry poté musel řešit další problém, autu se při jízdě mohutně mlžilo čelní sklo. To bylo řešeno namontováním pomocného ventilátoru před zpětné zrcátko. Tento ventilátor byl schopen vyvíjet i horký vzduch.
S nastupujícím létem však nastal problém, který se dal očekávat u supersportu s lepenými všemi okny, v autě bylo nevydržitelné horko a majitel byl nucen jezdit s otevřenými dveřmi a to až do té doby, než do vozu za příplatek 10 000 DM nechal v dílnách MTX domontovat klimatizaci. Při této akci vznikla jediná známá fotografie všech 3 prototypů vyfotografovaných společně.
V roce 1994 německý podnikatel svoji síť prodejen v České republice prodal a vůz odvezl do Německa. Zde vůz spokojeně užíval až do roku 1998, kdy mu vypršela poslední STK a tachometr se zastavil na hodnotě 17 661 km. Od té doby se perleťová MTX Tatra stala stacionárním členem jeho sbírky automobilů.
Fotoarchiv druhého prototypu Supertatry zde
